Almaty se nám stále líbí – z těch, které jsme viděli ve Střední Asii, asi nejvíce – dnes se jedeme podívat na Medeu.
Po včerejším přesunu z Altyn Emelu chceme dnes vyjet autobusem MHD na Medeu a pak se vydat na trail k houpačce. Když zbyde čas, tak pak vyjet lanovkou z Medeu na Šymbulak, ze kterého po místní obhlídce se budeme vracet na Medeu pěšky.
Plánek výletu
Medeu
Až sem k zimnímu stadionu v nadmořské výšce 1691 metrů jezdí z Almaty (z místa nedaleko našeho bydlení) autobus MHD. Stadion není zastřešen (z lanovky na Šymbulak ho lze z výšky pěkně obhlédnout), plocha je dlouhá 100 m a široká 55 m, tribuny mají kapacitu 8500 diváků. Areál je tvořen rychlobruslařským oválem, uvnitř něhož se nachází hřiště pro bandy
Medeu je nejvýše položeným zimním stadionem na světě. Díky řídkému vysokohorskému vzduchu a ledu vyráběnému z čisté vody řeky Malá Almatinka patří k nejrychlejším rychlobruslařským dráhám. Bylo zde již vytvořeno 126 světových rekordů.
Houpačka
Za 40 minut jsme z Almaty na Medeu. Hned se vydáváme směr Furmanovka. Chceme se cestou tam dostat k houpačce (“swing”) a cestou zpět si prohlédnout vodopád.
Směrem nahoru to je docela pěkný stoupák… 🙂 … ostatně směrem dolů také.
Cesta je pravidelně značena cedulemi, na kterých se dozvíte jaké převýšení/vzdálenost už máte za sebou a jakou před sebou.
Houpačka splnila, co se od ní očekávalo… houpy houp 🙂
Cestou zpátky jsme se věnovali více kytičkám než vodopádu, a možná i proto jsme byli zpět na Medeu poměrně brzo.
Kupujeme si jízdenky na lanovku na Šymbulak, což je vysokohorské středisko. V zimě z něho jezdí dál nahoru sedačky k jednotlivým sjezdovkám. Horní stanice lanovky rozděluje Šymbulak na pravou – novou moderní část – a levou – původní „sovětskou“ zástavbu. Mezi nimi to vypadá jak na pouti… moc jsme se zde nezdržovali.
Nosič, řidič, logistik, organizační pracovník a kronikář a… (tedy autor tohoto příspěvku, že jste ho hned poznali!?) se vydal dolů lanovkou a prozkoumal z výšky rychlobruslařský stadion. Zbytek naší výpravy obešel Šymbulak a vydal se zpět na Medeu pěšky.
Z Medeu dolů do Almaty jedeme přeplněným autobusem … stáli a mačkali jsme se opět 40 minut. Čas jsme využili ke studiu přepravního řádu. Vše nám bylo jasné … tedy téměř vše. Proč ale nesmí zajíc do autobusu nevíme. Asi tu pochopili takto Koťonočkina a jeho “Ну, погоди!”. 🙂
Dnes večer jdeme balit – zítra přejíždíme do Uzbekistánu.