Chiva je starobylé město, které nás láká zachovanými památkami.
Přijíždíme z Taškentu vlakem před polednem. Nádraží je hodně podobné tomu v Taškentu…
Do historického centra, kde budeme bydlet, to je něco přes kilometr – jdeme tedy pěšky vstupní “magistrálou” lemovanou hotely. Na vstupu do historické části se platí vstupné. My ale nemusíme, protože tu bydlíme…
Chiva
Město vzniklo v 6. století. Chiva bývala hlavním městem říše Chórezm. V 10. století se region postupně proměnil v oblast s většinovým tureckým obyvatelstvem. Na počátku 17. století se Chiva stala hlavním městem Chivského chanátu, ve kterém vládli Tataři a Mongolové. Město dobyl ruský generál Konstantin von Kaufman v roce 1873 – Rusko získalo kontrolu nad celým chanátem.
Opevněné historické jádro města Ičan Kala (Ичан-Кала) obsahuje četné historické památky (nejstarší ze 14. století) a je to první uzbecké místo, které bylo připsáno na seznam světového dědictví UNESCO (1991).
Wikipedie
Keška
Ubytovali jsme se v historickém centru – pohostinnost místních nám hned při vstupu připomenula nedávnou návštěvu Jordánska – a vyrazili na l´off. Ve Střední Asii moc kešek není, tady, v Chivě, je jedna kousek od centra …
Ičan Kala
Odlovili jsme kešku a znovu se vrátili do centra … vstupenku kupovat nemusíme (stále platí, že zde bydlíme) i když nám paní v pokladně vysvětlovala, že tato vstupenka platí na všechny památky ve městě a jednotlivé vstupy nejsou.
Rozhodli jsme se, že vstupenku ani nechceme, že to zkusíme bez ní. Slečna u našich domácích nám poradila, že všechno nejvzácnější/nejhezčí je v Chivě v muzeu v Paláci Nurallabaya (Дворец Нуруллабая), který je mimo historické centrum. Palác jsme si prohlédli – byl jen kousek od kešky. Navíc jsem zjistili, že hned naproti jsou dva zajímavé obchody, ve kterých se budeme průběžně zásobovat.
Procházíme postupně městem – je na co se dívat…
Vnitřní město Ičan Kala je celé pod patronátem UNESCO. Hradby dosahují délky 2.250 metrů, jsou 8–10 metrů vysoké a 6–8 metrů silné, dovnitř lze vstoupit jen jednou ze 4 bran – Bogča darvaza (= Zahradní brána) na severu, Toš darvaza (= Kamenná brána) na jihu, Palvan darvaza (= Zápasnická brána) na východě a Ata darvaza (= Otcova brána) na západě. Ta je také hlavní městskou bránou.
Hned za bránou vpravo je medresa chána Muhamada Amina, postavená v letech 1851–1854. Byla to původně největší medresa ve Střední Asii o rozměru 78×60 metrů a 125 cel (hujry), v nichž žilo až 260 studentů po dobu 21 let (3 cykly po 7 letech). Na hlavním portálu je arabský nápis: „Tato krásná stavba bude stát na věky pro radost potomků“. Dnes je v ní hotel. V jejím sousedství stojí minaret Kalta Minor (= krátký nebo nedokončený). Průměr v základech činí 14,2 metru a z původní plánované výšky 80 metrů bylo nakonec postaveno pouze 26 metrů. Není přístupný veřejnosti.
Chanská rezidence Kunja ark – přes harém se vstupuje na strážní věž Ak šejch Bobo ze 14. století, je z ní nejhezčí výhled na město. Vedle vstupní brány do pevnosti je vězení Zindan, kde se zavírali odsouzenci na smrt. Naproti pevnosti celou východní stranu náměstí zabírá stavba medresy chána Muhammada Rachima II., který je také známý jako básník Firuz. Dnes je v medrese historické muzeum.
Nejstarší památkou Chivy je velká Páteční mešita (džuma masžid). Ta byla postavena již v 10. století a dochovala se v podstatě dodnes ve své původní podobě. Modlitební sál o rozměru 46×55 metrů je podepřen 213 dřevěnými jilmovými sloupy vysokými 5,5 metru, pocházejících z různých období, 21 sloupů pochází z 10.–12. století, ostatní jsou mladší. Z modlitebního sálu je vstup na minaret, který stojí přesně uprostřed starého města Ičan Kala. Stejně jako mešita, tak i minaret je nejstarším ve městě. Od ostatních chivských minaretů se liší tím, že je v podstatě bez výzdoby.
Dvě proti sobě obrácené medresy chána Araba Muhamada (1616) a chána Muhamada Amin-Inaka (1785), palác Taš Chauli (= kamenný palác), hlavní sídlo chivských chánů. Palác připomíná nedobytnou pevnost s vysokými stěnami, branami a nárožními věžemi, sestává se z celkem 3 částí, propojených složitým labyrintem chodeb. Nejzajímavější části, která zabírá celou severní část, je harém a soukromé obytné prostory chána a jeho manželek. Ve výklenku je umístěn tzv. „černý kočár“, který chán používal k únosu dívek do svého harému.
Medresa Islama Hodži je dnes muzeem užitého umění a přístupný je i minaret dokončený roku 1910.
Medresy Mazare Šarif (1905), medresy Atajanbaja (1884), mauzoleum chána Januse (1538–1539) a mauzoleum Sarafjan tvoří západní stranu náměstí, za nímž leží jižní brána Toš darvaza (= Kamenná brána).
Medresa Šergazichána, kterou v letech 1718–1722 stavělo na 5.000 perských otroků zajatých při obsazení Mašadu.
Mauzoleum Mahmuda Pahlavana je nejvýznamnějším náboženským komplexem Chivy, za což vděčí tomu, že je zde pohřben oblíbený zápasník, básník a súfický filosof Mahmud Pahlavan, který se v Chivě narodil v roce 1247. Uprostřed nádvoří je studna, k níž míří všichni svatebčané, neboť pokud se nevěsta v den svatby napije její vody, bude mít do roka dítě.
V medrese Jakobaje Hodži z roku 1873 je dílna s tradiční ruční výrobou hedvábných koberců.
cestujelevne.com
Zdejší restaurace “na střeše” se nám líbí – sem se vrátíme na večeři.
Blíží se večer – noční osvětlení je také zajímavé (nejsme si ale jisti, zda-li se zapíná na stromě či někde jinde 🙂 ).
A jsme zpět na večeři. Volíme část úplně nahoře s výhledem. Trochu nás zarazilo, že se nás ptali na rezervaci, ale na “rychlou” & “brzkou” (už ve 20:30) večeři stůl byl – restaurace se ale velmi rychle zaplnila.
Výhledy krásné, jídlo výborné, ceny přijatelné … během večera můžete poslouchat místního hudebníka … případně pozorovat provoz & hudební produkci na protější části domu, kde je druhá část restaurace.
Po večeři se vydáváme ještě na krátkou večerní procházku.
Pro pobyt v Chivě jsme si dali jen jeden den a noc. Zítra se přesunujeme do Buchary.
Nalezené kešky
- GC8AQV4 Abdullah Khan Madrassah – East Gate