Samarkand je další slavnou zastávkou na našem putování po Uzbekistánu (už jsme byli v Chivě a v Buchaře).
Afrosiyob
Z Buchary máme lístky na velmi časný vlak (odjezd 5:37, příjezd 8:04). Původně jsme počítali, že na nádraží půjdeme opět pěšky, majitel hotelu ale rozhodl, že nás zaveze jeho syn autem (stejně se prý přes noc v recepci nudí 🙂 ) takže jsme mohli spát o trochu déle.
Z Buchary do Taškentu už jezdí rychlovlak Afrosiyob (mezi Chivou a Bucharou už měl jezdit také, ale nějak se to zdrželo). Vyzkoušeli jsme ho i my. Zvýšenou rychlost jsme od našeho stolku ve vlaku nepozorovali, vnitřní vybavení bylo novější a pohodlnější.
Samarkand
je druhé největší město v Uzbekistánu, má přibližně 530 000 obyvatel. Jeho počátky sahají až do období kolem roku 700 př.n.l. – ve městě nachází řada starobylých památek, na které se už těšíme.
I zdejší historické centrum bylo zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO (v roce 2001).
Historické centrum
Bydlíme kousek od historického centra v pronajímaném bytě. Z nádraží sem jezdí autobus – stavěl na každém rohu (dle přání vystupujících), ale to nevadilo.
Ubytování jsme měli dohodnuto hned ráno po příjezdu, po chvíli čekání na příjezd paní domácí se vše zadařilo a vyrazili jsme na pěší procházku do centra města.
Všude v Uzbekistánu nás překvapovalo množství vody – vzhledem k vysokým teplotám bychom očekávali spíše “pouštní” šetření…
Registan
Při první procházce míříme hlavně do Registánu…
Registán je náměstí a centrum města.
Ve středověku se na tomto náměstí shromažďovali lidé, aby vyslechli královské vyhlášky, ohlašované bušením do velkých měděných trubic (tzv. džarchis). Také se zde konaly veřejné popravy.
Na náměstí se nacházejí tři klíčové stavby – tři islámské školy (madrasy).
Nejstarší je Ulegbekova škola, která byla postavena již roku 1417. V roce 1618 byla postavena Šer Dór, 1646 Tilla-Kori. Vstupy do těchto škol vytvářejí trojúhelník s veřejným prostranstvím uprostřed a tvoří tak jeden architektonický celek, který je dominantou náměstí Registán.
Náměstí začal stavět Timur (Tamerlán), jeho vnuk Ulugbek v nejstarší madrase na náměstí dokonce osobně učil – přednášel astronomii, matematiku a filozofii a zde také vynalezl seytant.
V mauzoleu na náměstí je pohřben i Muhammad Šajbani, zakladatel dynastie Šejbanidů a klíčová figura uzbeckého národního mýtu. (Tamerlán je pohřben v jiném mauzoleu v Samarkandu – Gur-i Emir).
Poslední významnou stavbou na náměstí je kopulová stavba bazaru zvaná Čors (v perštině původně “křižovatka”), postavená již v 15. století.
Wikipedie
Prohlédli jsme si budovy na Registánu zvenku i zevnitř … některé původní učebny/pokoje jsou přístupné jako obchůdky…
Po prohlídce míříme dále na východ, kde nutriční specialistka naší výpravy měla vytipovánu na oběd doporučovanou restauraci. Nebylo to špatné, ale v Buchaře nebo dokonce v Chivě nám chutnalo více.
Po obědové pauze doplňujeme zásoby – vodu kupujeme sice “na bydlení” ve velkých baleních, z něhož se pak odléváme do lahví v batozích, vzhledem k horku ale musíme průběžně doplňovat. A potřebujeme i nějaké ty zásoby do ledničky – jsme tu 3 dny, snídaně a večeře si připravujeme v pronajmutém bytě.
Zdá se, že většina lidí zde nakupuje na trhu … u nás obvyklé markety (supermarkety) jsme tady žádné “nepotkali”. Na trzích nejsou uvedeny ceny – i když se snažíme zapojit do smlouvání, oproti domorodcům nakupujeme výrazně dráž. :-/ Už jsme si na to zvykli. Klasické ukázky jsou při nakupování vstupenek na vstupy do památek, kde jsou jiné ceny pro místní, jiné pro obyvatelé Společenství států (bývalý Sovětský svaz) a jiné pro všechny ostatní (pravda, někdy jsou 2. a 3. skupina za stejnou cenu). Cena pro nás bývá i 10x vyšší než pro místní …